CO MŮŽE POMOCI V KRIZI?

Ráda bych s vámi sdílela nějaké tipy a přístupy, které se dají využít v krizi či ve chvílích, kdy nás někdo velmi zraní. Vše, co sem píši, je můj názor a tento článek vychází z potřeby pomoci a předejít zbytečnému utrpení v našem vesmíru. Vše je na vaší zodpovědnosti. 

Takže: co mi smysl dává vždy, je PREVENCE. Pokud jste citlivější bytosti, necháváte se strhávat silnějšími emocemi a/nebo máte sklony k idealismu a naivitě, doporučuji vám udržovat se v dobré psychické kondici. Užívat bylinky, které posilují psychiku. Dělat to, co vás baví, dává smysl, posilovat sebelásku a sebedůvěru. Dbát o své tělo a jeho zdraví. Ideální je být na nějaké spirituální/psychoterapeutické/sebeozdravné cestě, která vás naplňuje a jejíž techniky vám pomáhají pracovat s myšlenkami a emocemi. Jako hodně důležitou vnímám záchrannou síť přátel, rodinných příslušníků, zvířat, rostlin, stromů... Kohokoliv, čehokoliv, co vám v danou chvíli, kdy jste na dně, pomůže a hlavně chce a má kapacitu vám pomoci. 

Je dobré vědět, že existuje Krizové centrum RIAPS (tel. 222 586 768) - kde vám pomohou - s největší pravděpodobností. A jsou tam nonstop, alespoň v Praze na Žižkově u Parukářky to tak je. Dále můžete využít Linku důvěry - telefonickou krizovou pomoc, která také funguje nonstop (tel. 222 580 697). Více dle příslušného regionu či města naleznete zde: https://www.capld.cz/linky-duvery-cr. 

No a když to přijde? Když se v prvním momentě navalí EMOCE, pomáhá ROZEZNAT je A následně DOSTAT VEN. Tzn. smutek uvolníte pláčem, vanou, sprchou - voda pomáhá uvolňovat emoce, pusťte si hudbu, zpívejte, experimentujte. Vztek, hněv a agresi můžete BEZPEČNĚ (ideálně pod dozorem, a s otevřenýma očima) vybít... mlátit polštářem, tlačit do zdi, běžet a křičet, křičet do polštáře, ale neubližovat lidem, zvířatům, cizím věcem, nesedat za volant!! Pak je fajn zkusit dlouze dýchat, rozdýchat to. Dostat vědomí do těla může být také prospěšné, protože to jsou myšlenky, které vás v tu chvíli pravděpodobně ovládají a které můžou roztáčet neuvěřitelné kolečko sebedestrukce. Proto je fajn, umět s myšlenkami pracovat. KDYKOLIV V PRŮBĚHU těžkého období pomáhá nechat si pomoci od NĚKOHO nebo něčeho (například bylinky - bachovy esence, nebo nějaká vám blízká medicína, nedoporučuji benzodiazepiny pro jejich vysokou návykovost) z vaší, ideálně předem známé, záchranné sítě. Pomůže blízký/á kamarád/dka, který/á vám nabídne TEPLOU NÁRUČ, teplý nápoj (ano Sheldon to zná dobře), objetí, rameno, na kterém se můžete vyplakat, doporučuji někoho, kdo bude uznávat vaše emoce - žádné "tak si to tak neber, tak to tak neprožívej". Potřebujete v tu chvíli vědět, že jste v pořádku a to, co prožíváte, není přehnané. Později, ČASEM -se energie zranění pravděpodobně vyčerpá a vy budete moci říci STAČÍ. 

Možná se budete smát, jakou že to hru s vámi vaše mysl hraje. A třeba řeknete A DOST. Zahýbete chodidly, dostanete se do těla. Můžete si pomocí vizualizací-představíte si tu myšlenku, ten obraz a normálně jí zamáčknete. PRÁCE S TĚLEM - Také se dá staženou oblast promasírovat.. obecně - jít na masáž je skvělá věc... Uvolnění napětí v těle pomůže uvolnit napětí i v mysli, v emocionálním těle.. Také je důležité dbát na spánek, na pravidelnou a zdravou stravu...pokud nejde spát, zkusit to nějak ošetřit... zjistit, co pomáhá a to dělat. ČAS... ten pomáhá hodně.... Co ve chvíli, kdy jste z nejhoršího venku? Zaměřte se na prevenci. V psychoterapii hodně věřím. A také se dá zreflektovat prožité. Můžete se ptát - proč mě to, co se stalo, tak zasáhlo? Co to ve mně otevřelo? Co s tím? Rozvíjejte sebedůvěru, sebelásku, nezávislost, radost v životě, schopnost nadhledu a budujte (bezpečné) zdroje dobrých pocitů. Párová terapie v případě, že problém vznikl ve vztahu, je skvělá možnost, musí ovšem chtít oba. A mějte se sebou i s tím, kdo vám ublížil, soucit. Zkuste pochopit, co se stalo, proč se to stalo... Proč ten druhý udělal něco, co mě zranilo? A jaké staré zranění tím otevřel... A na závěr se pokuste odpustit, ale to se nedá vynutit. Chce to čas.... Díky za pozornost.. Přeji sílu a radost všem. Držím palce*

Bc. Barbora Beťáková