ZAŽÍVÁME ČASY, KTERÉ NIKDO Z ŽIJÍCÍCH NEPAMATUJE. JENŽE CO S TÍM?

26.03.2020

Pandemie nás uvrhla do nehybnosti, města ztichla, ulice se vyprázdnily, svět jakoby se zastavil. Mnozí z nás nemohou chodit do práce, čas tráví převážně doma, se svou rodinou nebo sami. Mnoha rodinám přibyla nová povinnost, musí doma učit své děti. Nemůžeme se vídat s přáteli, jít se odreagovat do hospody, nemůžeme svobodně cestovat, nakupovat. Zkrátka život, na který jsme zvyklí, je pryč. A nevíme, na jak dlouho.

S tímto vědomím se pojí řada nepříjemných pocitů. Může to být strach, nejistota, úzkost, smutek, vztek, bezmoc. Úzkost z nejisté budoucnosti, ve které nevíme, jak uživíme rodinu, pokud jsme museli přerušit náš byznys. Strach o naše blízké, strach o sebe, o svět. Když sledujeme zprávy, můžeme prožívat velkou nejistotu z krize, kterou virus způsobil v okolních zemích. A zároveň cítit bezmoc z toho, že nad situací nemáme vůbec žádnou kontrolu. Můžete být podráždění a snadno se nechat vytočit maličkostmi. Na někoho, kdo žije sám, možná dolehne v těchto časech osamělost víc než kdy jindy.

Jenže co s tím? Nejdřív bych vás chtěla ujistit, že všechno, co teď cítíte, je v pořádku! Není třeba, abyste svoje emoce potlačovali nebo si je vyčítali. Vaše emoce jsou normální reakcí na nenormální situaci. Navíc můžou být dobrým pomocníkem a nasměrovat vás správným směrem. Jestli například intenzivně sledujete dění kolem koronaviru a pociťujete u toho velkou úzkost, nejspíš je na čase, abyste přepnuli na jiný kanál. Každý jsme jiný a co jednoho může uklidňovat (třeba co nejvíce informací o tématu), druhý kvůli tomu samému nemůže v noci spát. Proto sledujte, co s vámi tato situace dělá.

Pokud se vám nedaří "přepnout na jiný kanál" a cítíte, že to sami nezvládáte, je dobré říct si o pomoc. Někdy nás uklidní rozhovor s dobrým přítelem, někdy potřebujeme vyhledat odborníka, abychom se ve svých pocitech vyznali a našli zase svůj pevný bod.

Jak jsem psala, vypadá to, že náš svět se zastavil. Je to "masivní vykolejení do klidu", jak to popisuje ekonom Tomáš Sedláček. Je zajímavé , že když se podíváte, co se děje v přírodě, zjistíte, že tam právě probíhá začínající jaro, příroda jede dál, klidně a nerušeně. Moře i vzduch se během koronavirové pandemie vyčistili. Skoro jako kdyby nám příroda vysílala signál, že pokud o ní nebudeme pečovat my, postará se o sebe sama, aby mohla existovat dál.

Stejně tak je to s naší duší. I ta, pokud chce svobodně žít, potřebuje naši velkou péči a ohleduplnost. Proto můžeme brát tento čas jako příležitost. Příležitost k tomu zastavit se a zamyslet, jestli život, jaký žiju je opravdu ten, jaký žít chci. Je čas prozkoumat, co skutečně potřebuji. Zeptat se sám sebe, co mi dělá radost a jestli to, čemu jsem se celá léta věnoval, stálo za to. Udělat si revizi našich vztahů, možná kontaktovat staré známé.

Ale zkusme jít ještě dál. Protože je také čas být s našimi blízkými, s rodinou, s dětmi. Vnímat i jejich potřeby. Jestli se ptáte, kdo je náš blízký nebo, chcete-li, bližní, tak je to každý, komu pomáháme. Jsme propojený organismus a když se staráme jeden o druhého, pomáháme tím i naší duši. Sdílejme naše starosti s druhými. Vědomí, že nikdy nejsme sami, je nadějné. Jak je vidět, i v této krizové situaci, se umí lidi spojit a pomáhat jeden druhému, a přitom se navzájem neznají. Z těchto situací vznikají nejen nové pocity radosti a naplnění, ale třeba i nová přátelství.

Chtěla bych vás tedy povzbudit. I když se třeba cítíte špatně, zkuste nezůstat jen u těchto pocitů. Zkuste jít dál, buďte aktivní, dělejte, co vás baví, pomáhejte, kde je to potřeba. Aby vás strach, beznaděj a smutek neochromili a nezastínili to dobré, co nám současná situace může přinést a už přináší.

A pro nás všechny si přeji, abychom, až tato situace opadne, byli schopni a ochotni ponechat si nová poznání a jen tak lehce se nevraceli do zaběhlých kolejí. Věřím, že nám v tom může pomoci i příroda, když se do ní vydáme.

Bc. Marie Tláskalová

Odkazy na zajímavé články: